Óóó, v rukou pevnì otìže, svých chtìní chtìl bych mít. A vše lidské, nízké, morální, v sobì na prach rozemlít. A vyblít ten jed, tu nucenou stravu, jenž dáví mne a zkrátka drží. Abych neurval z okovu sama sebe: bych zde pak setrval stìží. To vyplenil bych miliardy hnid, v podobì pohromy globální. A odvšivil od lidstva navždy matku zem, smrtonosným kolapsem.